Czech English German Russian

Knižní novinky 02

Nejen o tom 

Nejen o tom aneb Jak jsem našel Ričrda – Richard Medek

Kniha „NEJEN O TOM aneb Jak jsem našel Ričrda“ propojuje několik rovin do jednotného napínavého příběhu s překvapivým vyvrcholením.

Příběh muže po padesátce, zkušeného, životem protřelého, je poháněn velmi silným erotickým a sexuálním nábojem, který však není samoúčelný. Situace, do kterých se s krásnými protějšky vcelku náhodně dostává, spolu s jasně vnitřně definovaným názorem a pocitem vnitřního poslání, tvoří velmi napínavý, ale i humorný a až kafkovsky pitoreskní rámec pro definici pohledu na svět, který je i přes naturalizaci přístupu k erotice a sexu jako takovému, oslavou ženy, její krásy, senzitivity, smysluplnosti, síly, vynalézavosti a nezastupitelnosti pro časy budoucí a možná i východiskem, řešením, nadějí. Kniha je psána velice čtivou formou se smysluplnou mírou vtipu a nepostrádá ani dávku drobných úvah k zamyšlení.

Ukázka z knihy, str. 11, 12

S Ričrdem jsem se seznámil teprve nedávno. Že je to on, to jsem poznal hned, jakmile jsem na něj narazil. Na to, že je mi lehce přes padesát, to asi moc velký zázrak není, ale vzhledem k tomu, že různí vědci ve svých publikacích uvádějí, že Ričrd vlastně neexistuje, a dokonce si na tom založili živnost, považuji to za docela slušný úspěch. (...) Myslím, že už jsem několikrát v životě měl Ričrda na dosah. A byl jsem dokonce spokojen, že jsem jedním z těch vyvolených, kteří mají v kapse ten správný klíč, hrdě a se vztyčenou hlavou jsem chodil po ulicích a pomrkával po hezkých holkách. Vždy jsem si říkal: „Kdyby ony tak věděly...“ Pravda však je taková, že Ričrd buďto je, nebo není. A i když si myslíte, že je, pořád to stejně není ono. Je to jako s Bohem. Celý život jsme přesvědčeni, že něco takového, jako je Bůh, existuje. Nechce se nám chodit do kostela a věnovat tomu víc energie. Proto se pouze sichrujeme. Umíráme a doufáme, že něco jako Bůh opravdu je. Přece jsem si to celý život myslel, tak mě proboha teď nenecháš na holičkách. Bože! Pouze pár vyvolených umírá si v klidu, protože o tom nemuseli přemýšlet. Oni se s Ním setkali. A tak je to taky s Ričrdem. Poznáte ho jenom tehdá, když se s ním setkáte. 

 Podezel

Podezřelý – Kjell Ola Dahl

Psychologický thriller z pera norského spisovatele Kjella Ola Dahla, který vstoupil do literatury již v roce 1993 a za svou tvorbu již získal mnohá ocenění.

Policejní vyšetřovatel Frank Frølich se pustí po stopě zmizelé svědkyně, krásné a tajemné Elisabeth, oficiálně proto, aby vyřešil spletitý případ. Má ale také osobní důvody…

„Autorův styl není knižní, ale naprosto civilní. Tak, jak mluví jeho postavy, mluví skuteční lidé ve skutečném životě. I díky tomu jeho postavám věříte každé slovo. S postavami se dokážete ztotožnit a je úplně jedno, zda jde o policistu nebo o zločince. Popisů je tady tak akorát, převládají dialogy, které jsou břitké a svižné. Když autor chce, dokáže být i poetický, až téměř lyrický. Frølich se vám dokáže dostat pod kůži a vy se budete těšit na jeho další dobrodružství.“

Veronika Černucká, zdroj: http://www.severskedetektivky.cz/clanek.php?recenze-kjell-ola-dahl-podezrely&cisloclanku=2014110005

 Berln Alexandrovo nmst Berlín, Alexandrovo náměstí – Alfred Döblin

Román patří mezi základní díla světové literatury a představuje jeden z vrcholů meziválečné německé literární moderny.

Kniha vypráví o Franzi Biberkopfovi, dělníkovi, prodavači, zlodějíčkovi a pasákovi, jehož životní příběh se odehrává v Berlíně několik let před pádem Výmarské republiky a nástupem nacismu. Seznamujeme se s ním ve chvíli, kdy je propuštěn z věznice, kde si odpykal trest za zabití své přítelkyně, a stojí na prahu nového života, odhodlán stát se slušným člověkem. Zpočátku se mu to také daří. Ale pak se Franz Biberkopf, který od života žádá „víc než namazaný krajíc“, zaplete do opravdové bitvy s čímsi, co přichází zvenčí, co je nevypočitatelné a vypadá jako osud…

Biberkopfovy životní peripetie představují ovšem pouze jednu rovinu vyprávění. Na pozadí jeho příběhu před čtenářem vyvstává ten nejoriginálnější a nejdynamičtější obraz velkoměsta, jaký kdy v dějinách literatury vznikl. A tak je hlavním hrdinou knihy, označované za první „velkoměstský“ román, samotný Berlín, který autor líčí jako živou, pulzující bytost, jako  organismus žijící v souladu s vlastními přírodními zákonitostmi.

Je-li v Döblinově díle patrná stopa naturalismu, hlavními směry, které jej ovlivnily, jsou expresionismus, v jisté míře futurismus a dadaismus. Pro vystižení života a atmosféry Berlína Döblin využívá techniky koláže a především montáže: Do knihy vkládá reklamní a politická hesla, novinové titulky, výňatky z úředních vyhlášek, ale i statistiky, protokoly z aktuálních soudních procesů, dobové odrhovačky, pochodové popěvky i lidové říkačky. Čtenář je tak stržen do hypnotizujícího víru vyprávění, které vykresluje plastický vizuální a akustický obraz města a jeho obyvatel: slyší jehohukot a šum, slyší burácet tlampače, kameloty, politické agitátory, všechno, čím hřmotí putyky i ulice, lomoz tramvají, dunění parního bucharu na Alexandrově náměstí i kvičení prasat v berlínských jatkách. Výsledkem je mnohohlasý chór – symfonie velkoměsta.

 Co mui dali a vzali  Co muži dali a vzali – Tereza Čiháková

Prvotina Terezy Čihákové, jež patří k nejmladší generaci českých prozaiček, je napsaná na motivy skutečných událostí.

Svobodný fešák, bezdětný, bohatý a úspěšný gentleman... Idylický vztah s osudovým mužem se pro dívku z maloměsta postupně mění v boj o přežití vlastní i právě narozeného dítěte. Novela ze současnosti je strhujícím čtením o narušeném dospívání, o podvodech, násilí a kriminální činnosti jako nejčastějším způsobu zbohatnutí v Čechách, o peripetiích, radostech i strastech mladé ženy při trnité cestě k sebevědomí, hledání opravdových hodnot a k poznání vyjádřeném v krédu: Mohou nám vzít ideály, naše sny i naději. Mohou nám vzít i kus života a radost z něj. Nikdy nám ale nemohou vzít, co jim nedovolíme, aby si vzali…
Novela Co muži dali a vzali, se však rozhodně nepřiřadí k feministickým agitkám. Naopak, hlavní hrdinka ctí tradiční roli ženy, manželky a matky i v dnešní společnosti, v rodině, ve vztazích, a je odhodlána pro ni také nemálo obětovat. Často ale není připravena na poznání, že její oběť nemusí stačit.

Ukázka z knihy, str. 151 – 152
Na toaletách pro personál byl přetlak. Dvě kabinky na osmdesát ženských, docela slušný fičák. Ani mě tedy nepřekvapilo, když po několika vteřinách soukromí bušila na dveře další zájemkyně s úpěnlivou prosbou já už to fakticky nevydržím... Narychlo jsem se upravila, vyběhla, spěšně si opláchla ruce, v kuchyni popadla tác kaviárových jednohubek a vplula opět mezi hosty. Když jsem obešla vytyčený plac, uklidila jsem se do rohu, vyčkávala, až všichni dožvýkají, přichystala se na druhé kolo a očima hledala pana Dechberoucího. Dokonce se mi zdálo, že mi vykročil vstříc. Vysvětlila jsem si to tak, že si i on konečně hodlá nabídnout, a tak jsem před sebe vystrčila tác a vyšla mu v ústrety. Zastavil asi půl metru přede mnou, zlehka se předklonil a diskrétně zašeptal: „Slečno, myslím, že byste měla jít na toaletu.“
Šok. Jednak pan Dechberoucí plynule hovořil česky, a pak, proč mě, proboha, posílá na záchod? Pak mi svitlo a lehce jsem se začervenala. Kaňour jeden, to jsou ti umělci.
„Jako teď hned?“
Přitakal a předklonil se tak blízko, až jsem ucítila jeho dech. „Bude to nezbytné, něco vám kouká zpod sukně.“ Vyslal ke mně diskrétní úsměv, otočil se a odešel. Když jsem sklonila hlavu a spatřila, jak mi zpod sukně vykukuje šňůrka od tampónu, myslela jsem, že na místě umřu.

Tlo jako posilovna pro eny

Tělo jako posilovna pro ženy – Mark Lauren, Joshua Clark

Základní program vytvořený pro ženy, aby se dostaly rychle do formy, v domácím prostředí a bez použití posilovacích strojů – od trenéra Speciálních operací a autora knihy „Tělo jako posilovna“ (naleznete také v našem knižním fondu).

Řekněte sbohem dlouhým jednotvárným hodinám v posilovně a nudným kardio cvičením, která vyčerpávají vaše svaly. Elitní trenér a fitness guru Mark Lauren je tu pro to, aby vám ukázal, že nejlepší – a jediné – vybavení, které potřebujete k tomu, abyste se dostala do formy, je zadarmo a stále k dispozici: vaše vlastní tělo.

Za méně než třicet minut, třikrát týdně – a bez použití strojů nebo činek – můžete dosáhnout toho, že budete mít prokreslené paže, ploché bříško, pevnější zadeček a skvělé nohy. Nebudete získávat objem, pouze sílu, a uděláte ze svého těla stroj na pálení tuku. Kniha je celosvětovým bestsellerem.

 Kivokltskm krlovskm hvozdem

Křivoklátským královským hvozdem – Otomar Dvořák
Známý spisovatel, autor poutavých cestopisů a historických románů Otomar Dvořák se stává zasvěceným průvodcem krajinou Křivoklátska, neboť se v tomto kraji narodil, prochodil ho křížem krážem a dodnes tady často pobývá.
V samém srdci Čech, západně od Prahy se rozkládá rozsáhlé lesnaté území, jehož přírodní ráz nebyl dosud podstatněji narušen vlivem člověka. Křivoklátsko, nazývané podle významného gotického hradu, bývalo výsadním lovištěm českých knížat a králů a zdejší hluboké hvozdy si dodnes zachovaly ráz dávné divočiny. Tato kniha se vám pokusí přiblížit Křivoklátskou vrchovinu v celé mnohotvárnosti a rozmanitosti.
Spolu s autorem se projdeme skalnatým údolím řeky Berounky kolem místa, kde čert kdysi stavěl most, nebo kde slavný spisovatel Ota Pavel „potkal ryby“, spatříme romantické hrady Křivoklát, Týřov, Jivno, Jenčov a Nižbor, odhalíme tajemství keltských zlatých pokladů, „propadlých zámků“, osamělých poutních kostelíků a zaniklých hradišť, pokusíme se nalézt „kamenné ráčky“ – trilobity, nahlédneme do štol dávných horníků i do divoké soutěsky Skryjských jezírek, vystoupíme na posvátnou horu staroslovanského boha Velese a podnikneme safari rájem zvěře v Lánské oboře. A k hlubokým lesům samozřejmě také patří napínavé historky o krutých bojích hajných s pytláky, o loveckých tradicích a nebývalých honech, o loupežnících, čarodějích a démonických strašidlech.

 Vily slavnch

Vily slavných – Václav Junek

Názory na tuto knížku mohou být různé. Třeba už proto, že se – jak doufám – značně liší od literatury již vydané na obdobné téma. Jejím podtitulem by totiž mohlo být motto „Můj dům – můj hrad“, anebo povzdechnutí: „Všude je něco!“.
Právě proto, že lidé jsme všichni, neseme s sebou každý často i hodně těžký náklad, přidělovaný nám životem, jenž žijeme. Stejně jako hrdinové, jimž se v této publikaci věnuji. Zejména z tohoto úhlu jsem hleděl na jejich domy a obydlí.
Navíc s otázkou jak silně se jejich osudy otiskly v těchto zdech. Anebo jak naopak kvality jejich příbytků poznamenaly je. Dost možná, že se někde se čtenářem neshodneme.
Už proto, že každý akceptuje sdělené i viděné jinak, obvykle po svém. Myslel jsem však svou věc dobře a budu si velmi vážit toho, jestliže alespoň trochu laskavý čtenář uzná, že jsem dělal, co jsem mohl.

Ukázka z knihy, str. 77 – 78
Možná že se tak stalo až v roce 1904. Otec Brauner buď definitivně rezignoval, anebo s konečnou platností správně pochopil, že pokud jde o jeho nejmladší dceru, jiné to s ní už prostě nebude. A zřejmě navíc k tomu uvážil, že vyhoví-li Zdenčině prosbě, bude ji mít alespoň pod dohledem. Toho roku tedy pro ni v nádvorním stavení impozantního mlýna nad Únětickým potokem, na území Roztok již zmohutnělým jeho blízkým ústím do řeky, začal stavět pracovnu. Lépe řečeno – skutečný umělecký ateliér, zcela v duchu a designu té doby. Přesně takový, po jakém zatoužila.
Přitom tato lest JUDr. Františku Braunerovi vyšla a nevyšla: počínaje rokem 1905, kdy byla stavba hotová a zabydlená, Zdenka sice v Roztokách skutečně zapustila kořeny. Aby zde tvořila a hledala nejrozličnější cesty k vyjádření svých výtvarných snů – od rozměrnějších pláten přes grafiku a návrhy knižních vazeb a ilustrací třeba až po keramiku a pomalovávání nápojových souborů a skleněných zvířátek. Jak praví její životopisec Miloslav Vlk, Roztoky se (pro ni) staly konejšivým útočištěm v dobách strázní a citových krizí.
Jenomže by to nebyla Zdenka Braunerová, kdyby se zde před něčím takovým jen tak zavírala.
Naučila se totiž už dávno předtím prostě žít, plně respektovat tužby vlastního nitra a vyhovět jim. Neměla proto nyní už nejmenší důvod nebýt přirozená, lacině a zbytečně plynout s mainstreamem a tajit vyšší vzněty, které byly především vlastním motivem jejího bytí. Kdyby to dělala, bylo by to špatně – a vůbec by to nebyla ona.

 Cestospisy

Cestospisy – Petr Horký

Jak malý je největší zabiják Afriky, kolik stojí černé svědomí vašeho mobilního telefonu, proč se horolezci při výstupu na slavné vrcholy mezi sebou perou, jak dnes funguje krevní msta, jak vypadá přestřelka ohněstrůjců a proč by se Česká republika mohla stát nejbohatší zemí světa?
Petr Horký procestoval celý svět, byl na severním pólu, objevil potopené lodě v okolí Malediv, přešel pěšky Grónsko, potápěl se se žraloky i stoupal na horské vrcholy. Všude měl s sebou kameru a hlavu plnou osobitého pohledu na svět. Nečekejte čtení, které bude ladit se zažitými klišé, ani nečekejte, že s autorem budete vždy souhlasit. Ale často se zasmějete a občas možná zamyslíte. „Hlavně to nesmí prdět mramor,“ říká Petr Horký v obavě, aby sám sebe nezačal brát moc vážně. A možná právě proto tuto knihu sestavil tak, aby se mohla během jakékoli cesty (na druhý konec světa nebo třeba do práce) přečíst i zcela spotřebovat. Jak? To zjistíte, pokud se začtete.

Kniha je výběrem nejúspěšnějších článků z magazínu Žlutý, kam Petr Horký už čtyři roky pravidelně píše a vyvolává bouřlivé reakce mezi cestujícími společnosti Student Agency. V roce 2014, kdy se do kin vydal jeho film Století Miroslava Zikmunda, si prací na knize „prořezával zadřené mozkové závity a dofukoval duši“ – jak sám říká.

 Smrtc duchov

 Smrtící duchové – Stacia Kane

Svět není takový, jaký býval. Mrtví vstali z hrobů a útočí na živé. Stacia Kane, současná americká spisovatelka a představitelka urban fantasy, předkládá fanouškům tohoto žánru první část z pětidílného cyklu Downside.

Seznamte se s Chess Putnamovou, potetovanou čarodějkou a neformální lovkyní duchů, která se v zapuzování děsivých mrtvých opravdu vyzná. Ale také skrývá temné tajemství...

„Příběh je strhující a nechybí ani sem tam pořádná dávka děsu. Smrtící duchové jsou velmi povedeným úvodem do nové série, jejíž druhý díl již brzy vyjde pod názvem Oči mrtvých.“

Kateřina Müllerová, zdroj: http://www.fantasyplanet.cz/clanek/smrtici-duchove-ozivaji-a-prahnou-po-krvi

   
Copyright © 2017 Knihovna Sokolov. All Rights Reserved.
Joomla! is Free Software released under the GNU General Public License.