Knižní novinky 04

Berln 

Berlín – Aleš Šteger

O knize současného významného slovinského spisovatele, básníka a esejisty Aleše Štegera, se český spisovatel Jaroslav Rudiš rozepsal takto: Jestli má Evropa dnes jednu kulturní metropoli, pak je to Berlín. Zdá se, že sem dnes všechno směřuje, že tady se vše propojuje, navzájem inspiruje, rodí, boří, padá a znovu rodí. Ano, přesně jak píše Aleš Šteger ve své poetické berlínské mozaice: Berlín nese překrásné prokletí města v neustálém vznikání.
Šteger zde rok žil. V knize se prochází po šedivých ulicích, nákupních třídách i bleších trzích, ztrácí se ve vánici, v barech i nenápadných dvorcích, bloumá po starých hřbitovech i velkých, podivně prázdných bytech. Je citlivý pozorovatel a přesně vnímá i neklid tohoto místa, ono věčné zemětřesení, k němuž je Berlín odsouzený. A tak se z přítomnosti během pár vět, během jedné jediné krátké chvíle, propadne do minulosti. Prohrabe se sutinami, pozoruje „prázdné patrony uhaslých střel“ a nachází překvapivé souvislosti. Šteger ale nejenom naslouchá a pozoruje, sám tu také něco zanechává. Město se do něj otisklo a on se otiskl do města. Napsal jeden z nejpůsobivějších berlínských portrétů posledních let.

Ukázka z knihy, str. 20 – 21

Po požární zdi domu číslo dva leze stín domu Benjaminova dětství. A o něco dál, v čísle deset, je výkladní skříň, kde je na nejmenším místě určena literární a ještě nějaká jiná chuť západního Berlína. Knihy zírají na kolemjdoucího nekompromisním pohledem religiózních fanatiků. Je třeba myslet na příběh s kalichem, zavřít oči s přáním, ať to mine, čekat, čekat. Ale nejčastěji se to nepodaří. Oko přiláká červené záření v hlubině místnosti za výlohou knihkupectví: odraz světelného znaku apotéky Carmer. Knihomanům, které začarovala výloha knihkupectví, svítí za zády, ale zároveň mysticky září v hloubce prostoru před nimi. Difuzní červené světlo signalizuje potřebu duchovní spřízněnosti. Nebo nutnost první pomoci, když se v hloubce prostoru, jako milosrdná matka přicházející zpod zkrvaveného kříže, objeví prodavačka s knihou na stříbrném podnose? Se zvoněním vstupních dveří je příchozí vydán na milost a nemilost padlým literárním démonům, kteří se propašovali zpátky do nebe. Poníženě jako nějaký poutník povystoupí, jen dva schody, a už je v nejvyšších sférách. Vzduch je nasycen vůní myrty knihařského lepidla a prachu, a ještě než se rozkouká, už se ho dotkne drobně potištěné andělské křídlo některého z klasiků.  

 ivot vzhru nohama

Život vzhůru nohama – Jo Plattová     

Svižný román s kouskem vtipu pro ženské romantické duše.
Když třicetiletou Rosalind zanechá její snoubenec bez vysvětlení před oltářem, zdá se jí, že život pro ni skončil. Zanedbávání práce se u ní brzy zvrhne v nonstop sólo alkoholový večírek. Ani sprchovat se jí už nechce tak pravidelně, jak by si představovala její matka. Ros se zkrátka do smutku umí položit se vším všudy. Teprve nové prostředí St Albans, kam se přestěhuje z Londýna, a práce v antikvariátu Kapitoly, jehož se stane spolumajitelkou, by pro ni mohly znamenat nový začátek.

Ukázka z knihy, str. 27 – 28

Když jsem takhle jednou v pátek, přibližně osmnáct měsíců po své skorosvatbě, seděla v obýváku, upíjela ze sklenky šumivého vína Cava a v tichosti se zabývala sebehodnocením, s překvapením mi došlo, že můj stav může být označený za „výrazně zlepšený“. Moji kolegové se mi opravdu líbili, St Albans dokonale vyhovovalo mojí náladě, už jsem denně nemyslela na Krysu, a co bylo asi nejdůležitější, přátelé a rodiče už si o mě zřejmě nedělali takové starosti, což jsem považovala za objektivní potvrzení celkového zlepšení.
V tu chvíli mi samozřejmě ještě nedošlo, že to trvalé zlepšování mých vyhlídek i životních okolností zatím nebylo prověřeno žádnými skutečnými problémy osobního, finančního, ani pracovního rázu – za což jsem vděčila přátelům a příbuzným. Nečekaná smrt domácího mazlíčka sice mohla být za normálních okolností považována snad až za banalitu, pro mě však představovala první opravdovou zkoušku mých schopností vypořádat se s novou ranou osudu. A přestože se celá událost zpočátku skutečně jevila jako bezvýznamná, rozhodně nebudu přehánět, když řeknu, že pokud jde o vliv na mou osobu a na další průběh mého života, měl předčasný skon Pana Edwarda stejný význam jako útěk Krysy.
To jsem však pochopitelně ještě netušila, když jsem vstala, zavázala si župan a chystala se toho klidného večera koncem dubna otevřít. V okamžiku, kdy jsem vykoukla z okna, abych viděla, kdo zvoní, jsem cítila jen podráždění, že můj večer s bublinkami a Rozumem a citem na DVD ohrožuje jakýsi vousáč s kyticí v ruce. Nevypadal jako poslíček z květinářství, a navíc jsem si byla jistá, že ty květiny nemůžou být pro mě.

 eka

Řeka – Václav Gruber

Snový příběh o Hledání a Cestě ...

Proti proudu Řeky se vydává Jan a zažívá při tom neskutečné věci. Proplouvá podvědomím a nachází sám sebe.

Ukázka z knihy, str. 13

Za hustou nízkou jívou ležela povytažená na travnatý břeh žlutá kánoe. Janovi připomněla loď, na které kdysi sjížděl s kamarády Lužnici. Kánoe typu Orlice, to už se dneska nevyrábí. Ale tahle je trochu podobná. Otevřená loď se dvěma lavičkami, uprostřed jedna vzpěra. Vypadá křehce, stará Orlice byla proti téhle loďce křižník. To že nás unese..?
„To máš jako s letadlem těžším než vzduch. Nevznese se proto, že má křídla, letí, protože pilot opravdu chce...“
Jan sebou trochu škubnul. To je na mě tak vidět, co si myslím?
„Neboj se, je pevná dost. A lehká.“ Pavel se sehnul a sáhl do lodě. Vytáhl dvě pádla a jedno mu podal.
Jan sevřel ohlazenou rukojeť a tím pohybem vstoupil do světa, ve kterém kdysi pádloval po Lužnici, ve kterém Vikingové nastupovali za stejného rozbřesku do svých drakkarů, ve kterém Amundsen řídil Fram... Dosavadní život zůstává na břehu. Nemám rád, když něco končí... Jenže pořád něco končí... Každou vteřinu končí jedna vteřina a už není. Život se trvale mění na vzpomínky... Jan se rozhlédl po břehu, který za chvíli zůstane za nimi.
„Každý konec je současně začátkem.“

 Gringo mezi divochy

Gringo mezi divochy – Wojciech Cejrowski

Kniha z pera polského cestovatele, antropologa, badatele divokých indiánských kmenů, spisovatele, fotografa a v neposlední řadě také tvůrce exotických dokumentárních pořadů patří s 500 000 prodanými výtisky v Evropě bezesporu k bestsellerům.
Kniha Gringo mezi divochy Vás jedinečným způsobem zavede do míst, kam se většina turistů nikdy nedostane. Je plná humoru, napětí a neuvěřitelných dobrodružství. Překvapí Vás způsob řešení překážek a neobvyklých situací, které na autora čekaly v průběhu jeho expedic do těch nejodlehlejších a mnohdy neprobádaných míst naší planety.

Ukázka z knihy, str. 85

Začal jsem přemýšlet, oč tady vlastně jde? Proč všichni lžou jako když tiskne? Je v tom nějaký záměr nebo pravidlo?
Teprve po několika měsících v Guatemale jsem pochopil, že to nebyly lži, ale velmi exotická forma zdvořilosti.
Slušné vychování vyžaduje od Guatemalce, aby na každou otázku něco odpověděl. Něco konkrétního, protože slovíčko nevím se tady bere jako nezdvořilost. Proč? No, prostě tady to tak je.
A proč chlapík, který něco neví, odpovídá nesmysly?
Protože je poctivý a nechce nás oklamat – snaží se tedy, abychom mu NEUVĚŘILI. Lže, ale ne proto, aby nás oklamal, nýbrž proto, aby nám dal na vědomí, že se máme raději zeptat někoho jiného.
Právě proto, když jsem jim dokazoval, že lžou, jejich odpověď zněla vždycky: samozřejmě. Jinými slovy mi říkali: No právě, seňor, když to co říkám, není pravda, zeptejte se raději někoho jiného, protože já to prostě nevím.

 Jedna trefa sta

Jedna trefa stačí – Randall Lane

Máte nápad za miliardy dolarů? Oni ano. Téměř pohádkové příběhy mladých technologických magnátů přinášejí inspiraci pro běžného smrtelníka.
V roce 2007 vytvořil jednadvacetiletý David Karp jednoduchý blogovací systém a nazval ho Tumblr. Prostě ho to tak napadlo. O pět let později se Tumblr stal jednou z deseti nejnavštěvovanějších webových stránek na světě, využívalo ho 170 milionů lidí. V roce 2013 ho koupila obří firma Yahoo za víc než miliardu dolarů. Mladík, který ani nedokončil střední školu, z toho získal v přepočtu asi 5,2 miliardy korun. A zdaleka není jediný, komu se něco podobného podařilo.
Ve světové technologické metropoli Silicon Valley vyrostla nová generace miliardářů, kteří se od svých předchůdců v mnohém liší. Jsou nezvykle mladí a dobývají svět neuvěřitelnou rychlostí. Nečekají, až získají nějaké zkušenosti, a také nepotřebují velký počáteční kapitál. Mnozí z nich ještě nevychodili školu, už teď jim ale patří nejatraktivnější firmy na světě. A k tomu všemu jim často stačil jediný nápad. Něco podobného historie podnikání nepamatuje – firma nemusí sama o sobě generovat žádný zisk, přesto má pohádkovou hodnotu.
Redaktoři americké verze časopisu Forbes v čele s Randallem Lanem se rozhodli zmapovat svět mladých technologických magnátů dopodrobna. Měli k nim lepší přístup než většina běžných novinářů – Forbes se příběhům z podnikatelského prostředí věnuje dlouhodobě. Díky tomu teď mají čtenáři z celého světa možnost zjistit, jak svůj úspěch vidí sami protagonisté těchto příběhů. Co jsou zač lidé, kteří si první miliardu vydělali už v době, kdy se jiní teprve učí chovat dospěle? Jak se jim to vlastně povedlo? Kniha nabízí šestnáct samostatných portrétů, díky nimž můžete nahlédnout za oponu firem jako Spotify, Airbnb, Tumblr či Twitter.

 Maran

Marťan – Andy Weir

Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a ve všech zemích, kde vychází, sklízí nadšený ohlas.
Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití.
„Autor vytvořil ve své podstatě velmi jednoduchý příběh o pár postavách, jenže Andy Weir jej zpracoval do naprosto jedinečného celku, který rozhodně stojí za přečtení. Navíc vytvořil naprosto úžasného hlavního hrdinu, kterému nelze než fandit. Protože ten týpek co trčí někde na Marsu, je fakt cool. Čtenáře zásobuje jednou hláškou za druhou, a tak vlastně nevíte, jestli se máte válet smíchy po podlaze, nebo s napětím trnout, jak to všechno skončí.
Když k tomu přidáme skvěle vypracovaný děj plný zvratů, a věřte, že o zvraty a napětí tu nebude nouze, protože jestli se má něco ‚podělat‘, tak se to taky stoprocentně ‚podělá‘, dostaneme opravdu skvělé sci-fi, které se svým čtenářům vrchovatě odvděčí.“
                                                                                                                                                                                           Zdroj: http://www.schefikuvblog.eu/andy-weir-martan

 koukejte do vstih

Koukejte do výstřihů – Zdeňka Ortová

Autorka Zdeňka Ortová patří mezi nejznámější české aforistky. Ve své tvorbě dává před ustaranou vráskou přednost laskavému úsměvu a čtenáře baví svými fejetony již několik let. Výběrem z dosud časopisecky publikované tvorby vznikla kniha s dvojsmyslným názvem Koukejte do výstřihů.
Výstřihy z fejetonů složila autorka do pestré knihy, která je humoristickým kalendářem příběhů, zkušeností i odborných informací, jak je život přináší. Je kronikou všedních dnů, plných nejrůznějších událostí, příhod, objevů a životních vztahů, které se týkají každého z nás...

Ukázka z knihy, str. 57 – 58

Kolem fenoménu telenovely se potuluje spousta nepodložených tvrzení, až se jim ze špatně padnoucích bot dělají puchýře velikosti volského oka. Například se traduje, že co se divácké skladby týká, je to čistě ženská záležitost. S tím nemůžu souhlasit. Osobně znám několik pánů, kteří televizní romance bedlivě sledují a ještě hlasitě napovídají Bernadettě, aby pustila Josého k vodě. A pokud mužské části diváků přece jen vadí, že v době vysílání telenovely převládá před obrazovkami populace v sukních, tak já bych, pánové, vašim drahým polovičkám nebránila. Uvědomte si, že zatímco vy ještě půl hodiny po skončení fotbalového zápasu kritizujete výkon rozhodčího a kasáte se, co všechno byste na jeho místě odpískal a neodpískal vy, vaše romanticky uspokojená žena zcela rozumně nelituje, že není odstrkovaný sirotek na mexické farmě, ale připravuje vám k večeři české šunkofleky.
Pokud jsem teď rozladila fotbalové příznivce, tak vězte, že ani proti zelenému pažitu nemám zhola nic a z fotbalových pravidel bych mohla utkat disertační práci. Jen zkrátka hlasuji pro televizní toleranci ...

 Hrob v horch

Hrob v horách – Michael Hjorth, Hans Rosenfeldt

Hrob v horách, třetí díl úspěšné krimi série s policejním psychologem Sebastianem Bergmanem, z pera M. Hjortha a H. Rosenfeldta, kteří patří k nejvýznamnějším skandinávským scénáristům současnosti. Předcházející dvě části Temná tajemství a Učedník naleznete také v našem knižním fondu.
Dvě ženy při pěší túře v horách na severu Švédska objeví u řeky ruku kostry. Místní policie tam posléze odhalí celkem šest těl: čtyři dospělé a dvě děti. K případu je povolána švédská kriminálka, s níž přijíždí i odborník na sériové vrahy, psycholog S. Bergman. Policejní tým postupně zjišťuje, že se jedná o holandský pár a rodiče s dětmi. Další záhadou je smrtelná dopravní nehoda, k níž došlo ve stejném týdnu, kdy zmizeli Holanďané. Spousta věcí nedává kriminalistům smysl. Případ nabývá ještě větších rozměrů ve chvíli, kdy se protne s vyšetřováním podivného zmizení dvou afghánských přistěhovalců. Policejní tým se pouští do vyšetřování s vytrvalostí a odhodláním, zároveň však musí čelit vlastním problémům uvnitř skupiny a nečekaným odhalením.
„Ve výsledku je Hrob v horách lehce nadprůměrná severská detektivka se vším, co od ní čekáme. Přiměřeně složitý případ, sympatické postavy, melancholická švédská krajina, zajímavé zvraty ve vyšetřování.“

Vojtěch Matocha, zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/34435/hjorth-michael-rosenfeldt-hans-hrob-vhorach

 Meyrovo sklo

Meyrovo sklo – Martin Sichinger

Renomovaný český autor se představuje třetím románem z prostředí rodné Šumavy. V napínavém a čtivém příběhu přibližuje historii a současnost zdejšího sklářství. Od doby největšího rozkvětu, kdy sklo sbíralo vítězná ocenění po světových výstavách v předválečném
období, až po úplný krach, který nastal v důsledku socialistického hospodářství a následné privatizace.
Několik dní po invazi v srpnu 1968 ohlásí sovětská vojenská delegace návštěvu ve vimperské sklárně. Důstojníci si chtějí prohlédnout sklo, které se posílalo carevně Kateřině Veliké, a navázat přátelské styky s dělníky – komunisty. V posledním okamžiku však jeden z místních sklářů pochopí, co je účelem bratrské návštěvy a vzácné sklo ukryje na místě, kde by ho nikdo nehledal.
„Martin Sichinger se i tentokrát zmocnil silného příběhu. Věnoval mu čas, staral se o to, aby nebyl plochý a dodal mu na vrstevnatosti změnami vypravěčské strategie. Svým vyprávěním čtenáře dostal.“

Tomáš Veber, zdroj: http://www.denik.cz/jihocesky-kraj/recenze-pribeh-sumavskeho-sklarstvi-je-silny-20141215-cda1.html

 Norsk dandy

Norský Dandy – Jan Guillou

Druhý díl série Velké století jednoho z nejoblíbenějších švédských spisovatelů Jana Guilloua. První díl – Stavitelé mostů – najdete také v našem knižním fondu.
Román Norský dandy je příběhem o mladém inženýrovi a vynikajícím malíři Sverrem Lauritzenovi a jeho první lásce, Britovi lordu Albertu Manninghamovi.
Po dokončení studií v Drážďanech se oba mladí gentlemani vracejí do Albertova rodného Wiltshiru na jihu Anglie, kde si Sverre zprvu musí zvykat na prostředí anglického venkovského panství. Po předčasném otcově skonu zdědí Albert jak jeho titul, tak zodpovědnost za celé manninghamské panství.
Londýnské homosexuální kruhy jsou stále otřesené stíháním Oscara Wilda. Sverre s Albertem se přidají k tamějším umělcům a bohémům, mezi něž patří také volnomyšlenkářská skupina Bloomsbury. Sverreho umělecký talent v tomto prostředí vzkvétá.
Zatímco se první díl série věnoval technickým novinkám nového století, Norský dandy je zasazen do světa výtvarného umění, který byl rovněž ovlivněn představou, že po roce 1900 přijde století míru. Nikdo nemohl předvídat hrozivě temné mraky na obzoru. Albertův a Sverreho nevinný svět krásy a umění brzy musí čelit změnám, které s sebou přináší první světová válka.
„Norský dandy je zdánlivě nenápadná kniha, v níž se na první pohled a zejména při povrchním srovnání s do šíře i výše rozmáchnutými Staviteli mostů mnoho neděje. Znamená to, že ji čtenář může v klidu opominout coby klasický prostřední díl a těšit se rovnou na Mezi červenou a černou, jenž by, soudě podle prvních zpráv, měl být podobně epický jako díl první? Ne tak úplně. Doporučila bych i autorovým odpůrcům dát Norskému dandymu šanci. Budou-li totiž číst pozorně, objeví tak trochu jiného Guilloua: citlivého, tápajícího a pochybujícího o sobě samém, což knize dodává nečekaně lidský rozměr. Je-li Janu Guillouovi často vyčítána přílišná ambicióznost a umělecká přezíravost, po přečtení druhého dílu Velkého století ho z ničeho podobného nařknout nemůžeme.“

Petra Hesová, zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/34049/guillou-jan-norsky-dandy