Czech English German Russian

Knižní novinky 07/2016

 Spiknut Starmoney

Spiknutí Starmoney – Jan Seghers

                        Další díl napínavé detektivní série s komisařem Robertem Marthalerem z pera úspěšného a uznávaného německého spisovatele.

Nad malou vesnicí Schwarzenfels ve východním Hesensku svítá. Vypadá to, že celý svět spí. Mladý prostitut Süleyman se stane svědkem toho, jak z cesty do příkopu sjede motorka. Prohledá zavazadla mrtvého řidiče a najde obálku s fotografiemi. Se snímky, které nikdy neměly vzniknout. Mladík vycítí příležitost, jak se dostat k penězům. Jeho protivníci se však nezastaví před ničím. Hon začíná a Süleyman musí uprchnout. 

Ve stejný čas je v jednom zapadlém frankfurtském hotelu nalezeno tělo ženy. Někdo jí střelil kulku přímo do oka – byla to náhoda, nebo symbolický čin? Komisař Marthaler zjistí, že obětí byla známá novinářka zabývající se tajemným spiknutím Starmoney. 

První čtyři díly – Spis Rosenherzová, Partitura smrti, Příliš krásná dívka a Nevěsta ve sněhu – najdete také v našem knižním fondu.

 
 

 Nejdel chobot ve Finsku

Nejdelší chobot ve Finsku – Arto Paasilinna

                        Humoristický román o vážných věcech z pera jednoho z nejúspěšnějších finských spisovatelů, jehož třicet pět titulů bylo již přeloženo do více než třiceti jazyků.

Nejdelší chobot ve Finsku má slonice Emilka, která se od chvíle, kdy Evropská unie zakázala předvádění divokých zvířat v cirkuse, stává nežádoucím běžencem ve vlastní zemi. Její krásná krotitelka Lucia Lucander alias Sanna Tarkiainenová neví, co si s Emilkou počít. Řešení složité situace hledá napřed na nekonečných sibiřských pláních, ale brzy zjistí, že v Rusku se ničeho dobrého nedočká. Zato doma ve Finsku ano. Při veselém putování letní finskou krajinou potkává spousty lidí – hlavně mužů – ochotných pomoci, protože správný finský muž si poradí i se slonem, který úředně neexistuje.

Nejdelší chobot ve Finsku je ideální odpočinková četba nejen na letní dovolenou, ale dotýká se i vážnějších témat, například nenápadného mizení lidské svobody pod tlakem úřední zvůle.

 

 Na behu jezera

Na břehu jezera – Sara Gruenová

                        Kniha o dobrodružství, přátelství a lásce na pozadí druhé světové války z pera spisovatelky, jejíž předchozí román Voda pro slony se stal světovým bestsellerem (najdete jej také v našem knižním fondu).

Poté, co se Madeline Hydeová se svým manželem Ellisem na silvestrovském večírku roku 1944 znemožní před filadelfskou společenskou smetánkou, Ellisův otec – bývalý plukovník zahanbený již dříve tím, že jeho syn ze zdravotních důvodů nemůže narukovat – jim přiškrtí přísun peněz. S přispěním svého nejlepšího přítele Hanka si Ellis usmyslí, že otcovu ztracenou přízeň nejlépe získá, pokud uspěje tam, kde plukovník kdysi veřejně selhal, a uloví proslulou lochnesskou příšeru. Maddie se s nimi neochotně vydá přes Atlantik a svůj bezpečný svět nechá za sebou. Trojice se ocitne v zapadlé vesničce na Skotské vysočině, kde místní nemají pro privilegované vetřelce nic než opovržení. Maddie zůstává sama v odlehlém hotelu. Potraviny jsou na příděl, panuje nedostatek paliva a klepání pošťáka může věštit tragickou novinu. Přesto si drsný půvab a nenápadné kouzlo skotské krajiny zamiluje. Postupně se seznamuje s vesničany a přátelství se dvěma mladými ženami jí ukáže, že svět je větší, než kdy tušila. Maddie začíná chápat, že nic není takové, jak se jeví na první pohled – dřívější názory jí najednou připadají neobhajitelné a tam, kde to nejméně čekala, číhají mrazivá překvapení.

„Román Na břehu jezera Sary Gruenové by se tedy dal v kostce označit jako zajímavý experiment s trochu absurdní zápletkou v historických válečných kulisách. Přestože se zvláště ve druhé polovině nejvíce podobá prosté milostné romanci, autorka se okrajově zabývá i hlubšími tématy a podobně jako u feministických autorek v románu nalezneme úvahy o postavení žen ve společnosti a jejich právu na plnohodnotný a šťastný život.“

Veronika Geyerová, zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/36499/gruen-sara-na-brehu-jezera

 

 Co vechno m nauila kniha Jst meditovat milovat

Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat

                        Padesát pravdivých příběhů, padesát osudů, které změnila jediná kniha.

Najdeme zde vyprávění o tom, jak lze najít cestu k přijetí mateřské role, jak se vzpamatovat z rozvodu, jak se vydat za skutečnou láskou nebo se vyrovnat s matčinou smrtí. Nechybí ale ani příběhy zábavné, například o hledání dokonalé pizzy, nebo o tom, jak jít za splněním snů – třeba o herecké kariéře. Kromě hezkých chvilek strávených nad osudy jiných klade tato kniha každému čtenáři otázku: K čemu tohle všechno dokáže inspirovat vás?

Během deseti let od svého vydání se z knihy Elizabeth Gilbertové Jíst, meditovat, milovat stal fenomén dodávající milionům čtenářů naději a sílu, aby se i oni pustili do pátrání po tom nejlepším, co se v nich skrývá, a vykročili po cestách, na něž by se jinak nikdy nevydali. Protagonisté padesáti autentických příběhů se v knize dělí o své životní osudy. Někdy veselé, jindy smutnější, ale vždy hluboce inspirující.

 

 Dvka kter spadla z nebe

Dívka, která spadla z nebe – Simon Mawer

                        Kniha z pera úspěšného a mezinárodně uznávaného britského prozaika, který je u nás známý především díky románu Skleněný pokoj, v němž popisuje stavbu a osudy vily Tugendhat. O své poslední knize říká: „Můj poslední román se od Skleněného pokoje zásadně liší, čekejte víc akce.“

Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce britských zvláštních jednotek a Marian se začne připravovat na výsadek v okupované Francii. Během náročného výcviku se naučí zacházet se zbraněmi, výbušninami a vysílačkami, snášet fyzickou zátěž i drsné metody výslechu, skákat padákem a pohybovat se v utajení v zemi, kde stejně nebezpeční jako okupanti mohou být kolaboranti nebo zdánliví spojenci. Její mise ve Francii má ale kromě podpory domácího odporu ještě jedno, velmi speciální poslání: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by spojenci rádi využili v nevypsaném závodu o zkonstruování atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie. Skutečnost, že ji s Clémentem pojí citové pouto z dob společného dospívání, může Marian pomoci – anebo jí úkol hodně zkomplikovat.

„V jednom rozhovoru Mawer svou zálibu nepřímo objasňuje: druhá světová válka se bezprostředně dotýkala úplně všech, zatímco do válek dneška odcházejí jen někteří a dobrovolně. Přestože Mawerovo vysvětlení obstojí jen v euroamerickém kulturním okruhu, je přijatelné. Daleko spíš ale hrají roli důvody pragmatického charakteru, jež by se v rozhovoru neslušelo zmiňovat: v daném časovém rámci se spisovateli velmi snadno buduje napětí, i přes různá osobní selhání a dílčí problémy se v pozadí jakéhokoli děje odehrává jednoznačný konflikt dobra a zla a lidé knihy z období druhé světové války rádi kupují. Zčásti i proto, že dnes se v něm dokážeme snadno orientovat.

Z výše zmíněných důvodů a díky přitažlivé postavě hlavní hrdinky se Dívka, která spadla z nebe čte jedním dechem.“

Johana Labanczová, zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30631/mawer-simon-divka-ktera-spadla-z-nebe

 

 as en

Čas žen – Jelena Čižovová

                        Oceňovaný román významné ruské prozaičky o životě prostých žen v surové a nesmyslné době.

V jednom z typických leningradských komunálních bytů společně žijí tři osamělé stařeny. Osud svedl Glikerii, Ariadnu a Jevdokii dohromady i přesto, že každá z nich pochází ze zcela jiného prostředí. Jejich život se zásadně změní ve chvíli, kdy je do uvolněného pokoje v bytě přidělena svobodná matka, dělnice Antonína, se svou malou dcerkou. Stařeny se holčičky ujmou a společně ji vychovávají. Mimoděk – prostřednictvím rozhovorů mezi sebou – ji seznamují s dějinami své země tak, jak je samy zažily: revoluce, první dny Sovětského svazu, leningradská blokáda a hladomor za druhé světové války… Holčička se s nimi dorozumívá pomocí obrázků, protože je němá. Kdyby její postižení odhalily úřady, poslaly by ji do ústavu. Když Antonína vážně onemocní, babičkám hrozí, že milované děvčátko ztratí…

„ ‚Může se stát, že tě odvezou… V životě se stává všelicos. Někdy odvážej děti. Zavřou tě a nás tam nemusí pustit. Budeš to muset zvládnout sama. Tak si pamatuj, ať tě zavřou kamkoliv, já budu pořád s tebou. Každičkej den budu za plotem. A takhle budu chodit, dokud mi Bůh dopřeje života. Třeba mě ani neuvidíš, ale pamatuj si jedno. Tam je moje babička.‘ “

Těmito slovy připravuje jedna z žen ve chvílích úzkosti svou malou svěřenkyni na možnost jejich násilného odloučení. Nemůže jí dát nic jiného než tuto útěchu, která se může zdát lichá a bezvýznamná. Ovšem jen do chvíle, než si uvědomíme, že kromě světa, který vnímáme svými smysly, častokrát tak krutého a bezútěšného, existuje ještě svět jiný, v němž se za skutečně podstatné považují zcela odlišné hodnoty, na prvním místě pak zákon lásky.

Jeleně Čižovové patří velký dík za to, že právě k tomuto světu a těmto hodnotám nám svým románem ukazuje cestu...

Jan Hofírek, zdroj: http://haiku-etc.bloger.cz/KNIZNI-RECENZE/JELENA-CIZOVOVA-CAS-ZEN

 

 Metro 2035

Metro 2035 – Dmitry Glukhovsky

                        Závěr kultovní apokalyptické trilogie

Třetí světová válka smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí.

Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se lidé snaží přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými jadernými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…

„Metro 2035 je víc než důstojnou tečkou za celou postapokalyptickou sérií. Je posledním vykřičníkem, nadávkou i odpuštěním, vztyčeným prostředníčkem všem, kteří vám říkají, co můžete dělat a co se sluší a patří. Je gejzírem svobody, který prorazil ocel totality, světlem individualismu ve světě, kde být výjimečný znamená být na obtíž. Je zatraceně dobrou knížkou.“

Marek Dvořák, zdroj: http://www.mfantasy.cz/2016/04/dmitry-glukhovsky-metro-2033-recenze-2/

 

 Pbhy z ulice

Příběhy (z) ulice – Petr Freimann

                        Kniha, která představuje ulici a její obyvatele v atraktivní podobě skutečných příběhů.

Známe je všichni. Postávají před sámoškou, sedí v tramvaji, leží v parku. Ale známe je? Padesát příběhů psaných rukou terénního pracovníka vnáší trochu světla do šedi, která tuhle partu kočovníků života obklopuje. Dozvíte se víc o nich, ale i o nás a o tom, jak se jim v lecčems podobáme. Dva světy, jedni lidé.

Ukázka z knihy, str. 89 – 90

Vlastu najdeme po chvíli. Jeho skupinka je schovaná pod převislou terasou a potichu si povídá. Nesměle na něj voláme. Rád nás zase vidí, a když mu dolu shazujeme pár dek, vděčně se vysouká ze své skrýše a děkuje nám. Nalili jsme čtyři kávy a pak ještě dvě, pro nás. Dlouho jsme si povídali. Mluvil prakticky jenom on. O víře v sama sebe, o naplňování morálních hodnot a o úpadku lásky člověka k člověku. O svobodě názoru a vyznání. O přírodě, o symbióze. O nenásilí. Jen když si vzpomněl na svůj spacák, který mu ukradli feťáci, neúprosně si zanadával: „Tak to bych ho fláknul naběračkou!“

Často mi nějaký bezpřístřešník říká, jak vnímá lidskou nevraživost, jak se lidé na zastávkách mračí, jak se ho lidé bojí a jak se ho neurvale straní. Jak málo je mezi námi úsměvů. A jak málo si to my, se střechou nad hlavou, vlastně uvědomujeme.

 „Člověk často ani nic nechce, jenom vlídný slovo. Pokecat si. Nic víc hele, ale voni se tě bojej. A myslej, že deš rovnou žebrat. Já tady žiju už dlouho, a vždycky se ráno probudím a sem za to šťastnej. Za každý nový ráno. A fakt málo lidí si to takhle uvědomuje. Mračej se a mračej.“

 

 Pro jsme se rozeli

Proč jsme se rozešli – Daniel Handler, Maira Kalmanová

                        Min Greenová a Ed Slaterton se rozcházejí, a tak Min napíše Edovi dopis a předá mu krabici, ve které se ukrývá to, proč se rozešli.

V krabici Ed najde dvě zátky od lahví, lístek do kina, kde si dali s Min první pusu, Edův vzkaz, na kterém Min tak záleželo, krabička od sirek, Edův úhloměr, knihy, autíčko, ošklivé náušnice, hřebínek z motelu a všechno ostatní, co Min nashromáždila v průběhu jejich bláznivého, hlubokého a srdcervoucího vztahu. Nyní ukládá těch 43 věcí, co z jejich vztahu zbylo, do krabice, která skončí stejně odkopnutá jako ona sama. 

„Celá kniha je tak napsaná jako dopis adresovaný Edovi, ve kterém Min popisuje jejich vztah a důvody, proč se rozešli. Ačkoliv je příběh opravdu celkem prostý, není to žádné nudné čtení. Kniha vás totiž naprosto okouzlí svým originálním zpracováním.“

Zdroj: http://giraffeandy.blogspot.cz/2016/05/recenze-proc-jsme-se-rozesli.html

   
Copyright © 2017 Knihovna Sokolov. All Rights Reserved.
Joomla! is Free Software released under the GNU General Public License.