Czech English German Russian

Literární hádanka na září

Výherkyně ceny za zářijovou hádanku




Vítězkou zářijové literární hádanky je Monika Dzurická. Gratulujeme
a její cena je publikace "Proměny města Sokolov."

Kdo si chce zahádat mimo soutěž, z které knihy je tato ukázka, ať prozatím nekliká na tuto správnou odpověď.

Robert Langdon se pomalu probudil.
Ve tmě zvonil telefon - nepříjemný kovový zvuk. Langdon se neohrabaně natáhl po lampičce vedle postele a rozsvítil. Letmým pohledem přejel okolí - luxusní renesanční ložnici s nábytkem z doby Ludvíka XVI. s malovanými freskami na stěnách a ohromnou mahagonovou postel s nebesy.
Kde to sakra jsem?
Na županu, zavěšeném vedle postele, uviděl vyšitý nápis: HOTEL RITZ, PAŘÍŽ.
Pomalu se mu začalo vyjasňovat.
Zvedl sluchátko. "Haló?"
"Monsieur Langdon?" ozval se mužský hlas. "Doufám, že jsem vás nevzbudil."
Langdon se mrákotně podíval na ciferník budíku. Bylo dvaatřicet minut po půlnoci. Spal jenom asi hodinu, ale připadal si jako mrtvý.
"Tady je recepční, monsieur. Omlouvám se, že vyrušuji, ale máte návštěvu. Trvá na tom, že je to důležité."
Langdon si pořád připadal trochu jako ve snu. Návštěvu? Jeho pohled zabloudil na zmačkaný leták, položený na nočním stolku.

AMERICKÁ UNIVERZITA V PAŘÍŽI
má tu čest uvádět
večer s Robertem Langdonem,
profesorem náboženské symboliky na Harvardově univerzitě

Langdon si povzdechl. Dnešní přednáška, show s diapozitivy, o pohanských symbolech skrytých v kamenech katedrály v Chartres pravděpodobně trochu pocuchala konzervativní peří některého posluchače. Nějaký náboženský fanatik zřejmě zjistil, kde bydlí, a přišel se s ním pohádat.
"Je mi líto," odpověděl Langdon, "ale jsem velice unavený a..."
"Mais monsieur," přerušil ho recepční a snížil hlas do naléhavého šepotu. "Váš host je důležitý muž."
Langdon si o tom myslel své. Jeho knihy o náboženských malbách a symbolech různých kultů z něj proti jeho vůli učinily celebritu ve světě umění, a minulý rok, po jeho účasti na novináři značně přetřásaném incidentu ve Vatikánu, jeho popularita ještě stokrát vzrostla. Od toho okamžiku se před jeho dveřmi objevoval zdánlivě nekonečný proud nadutých historiků a milovníků umění.
"Byl byste tak laskav," řekl Langdon a snažil se zachovat zdvořilý tón, "a vyžádal si od toho pána jméno a telefonní číslo a sdělil mu, že se pokusím se s ním spojit, ještě než v úterý opustím Paříž? Děkuji." Než se recepční zmohl na nějaký protest, zavěsil.
Langdon nyní seděl na své posteli a mračil se na hotelovou brožurku, která ležela na jeho nočním stolku. Její obálka hlásala: VE MĚSTĚ SVĚTEL SE Můžete vyspat jako děťátko. Zdřímněte si v hotelu Ritz V PařížI. Otočil se a unaveně se zadíval do nástěnného zrcadla v druhém koutě pokoje. Muž, který mu pohled oplácel, vypadal cize - byl rozcuchaný a unavený.
Potřebuješ prázdniny, Roberte.
Poslední rok na něj kladl opravdu vysoké nároky, ale dívat se na živoucí důkaz této skutečnosti v zrcadle Langdona nijak neuspokojilo. Jeho obvykle ostré modré oči dnes vypadaly zamlženě a nejistě. Na silných čelistech a bradě s důlkem vyráželo tmavé strniště. Šedivých vlasů na spáncích pomalu, ale jistě přibývalo. Ačkoli ho kolegyně ujišťovaly, že ho šediny dělají ještě přitažlivějším, Langdon si dovolil s nimi nesouhlasit.
Kdyby mě tak teď viděli z Boston Magazine.
Minulý měsíc totiž Langdona - k jeho pramalé radosti - Boston Magazine zařadil mezi nejzajímavější osobnosti města: tato pochybná čest z něj udělala hlavní terč vtipkování a narážek kolegů z Harvardu. Na dnešní přednášce, tři tisíce mil od domova, se tento článek opět nečekaně vynořil.
"Dámy a pánové...," promluvila konferenciérka do zaplněného sálu Pavillon Dauphin na Americké univerzitě v Paříži. "Náš dnešní host nepotřebuje žádné představování. Je autorem řady knih: Nauka o symbolech tajných sekt, Umění iluminátů, Zapomenutá řeč ideogramů, a když řeknu, že napsal knihu O náboženské ikonologii, myslím to doslova. Mnozí z vás z jeho prací studovali."
Studenti v obecenstvu nadšeně přikyvovali.
"Původně jsem měla v úmyslu přečíst vám jeho působivý životopis, nicméně" - laškovně se podívala na Langdona, který za ní seděl na pódiu - "jeden z posluchačů mi předal něco, co poslouží jako daleko, řekněme... zajímavější úvod."
A ukázala publiku výtisk Boston Magazine.
Langdon se přikrčil. Kde to proboha sebrala?
Konferenciérka začala předčítat vybrané úryvky toho nesmyslného článku a Langdon měl dojem, že se ve svém křesle zmenšuje. O třicet sekund později se všichni posluchači usmívali, ale zdálo se, že dáma s tím nemíní hned tak přestat. "Odmítnutí pana Langdona jakkoli se veřejně vyjádřit ke spekulacím o jeho neobvyklé roli při posledním církevním konkláve ve Vatikánu jeho pozici na čele našeho žebříčku zajímavých lidí jen upevňuje." Konferenciérka se obrátila k davu. "Chtěli byste slyšet více?"
Posluchárnou se rozlehl potlesk.
Zaražte ji někdo, prosil v duchu Langdon, zatímco žena s gustem pokračovala v četbě.
"Ačkoli profesor Langdon zřejmě nemůže být považován za klasicky krásného muže, na rozdíl od některých mladších oceněných, tento čtyřicátník rozhodně neimponuje pouze svou učeností. Jeho okouzlující vzhled je podtrhován neobvykle hlubokým barytonem, který studentky často popisují jako 'čokoládu pro uši'"
Posluchárna vybuchla smíchy.
Langdon vykouzlil nešikovný úsměv. Věděl, co přijde dál - směšná pasáž o "Harrisonu Fordovi v tvídovém saku" - a protože toho večera usoudil, že by mohlo být konečně bezpečné obléct si tvídové sako a rolák, pochopil, že nastal čas k okamžité akci.
"Děkuji, Moniko," promluvil, vstal ze svého křesla a rázně vymanévroval mladou ženu z pódia. "Časopisu Boston Magazine zcela jistě nechybí pozoruhodný dar spřádat fikce." S mírným úsměvem se obrátil k posluchačům. "A jestli zjistím, kdo z vás sem přinesl ten článek, nechám ho okamžitě deportovat."
Auditorium se zasmálo.
"Takže, přátelé, jak víte, budu tu dnes mluvit o moci symbolů..."
* * *
Ticho bylo znovu přerušeno zvoněním Langdonova hotelového telefonu.
Langdon nevěřícně zasténal a zvedl sluchátko. "Ano?"
Podle očekávání to byl recepční. "Pane Langdone, znovu se omlouvám. Chtěl bych vás informovat, že váš host je nyní na cestě do vašeho pokoje."
Langdon byl naráz docela vzhůru. "Vy jste poslal někoho do mého pokoje?"
"Je mi líto, monsieur, ale takový host... neměl jsem právo ho zastavit."
"Kdo přesně to je?"
Ale recepční už zavěsil.
Téměř ve stejné chvíli se ozvalo zabušení na dveře.
Langdon nejistě vyklouzl z postele. Prsty u nohou se mu zabořily hluboko do měkkého koberce. Oblékl si hotelový župan a vykročil ke dveřím. "Kdo je tam?"
"Pan Langdon? Potřebuji s vámi mluvit." Úsečný, autoritativní mužský hlas s přízvukem. "Mé jméno je seržant Jérome Collet. Direction Centrale Police Judiciaire."
Langdon se zarazil. Soudní policie? DCPJ odpovídá přibližně americké FBI.
Langdon nechal zajištěný bezpečnostní řetízek a pootevřel dveře. Tvář, kterou uviděl, byla vyhublá a přepadlá. Policista byl výjimečně hubený a měl na sobě oficiálně vyhlížející modrou uniformu.
"Smím dál?" zeptal se.
Langdon zaváhal, zatímco jej studovaly zažloutlé oči jeho návštěvníka. Nejistě se zeptal: "Oč jde?"
"Můj capitaine vás potřebuje k expertíze v soukromé záležitosti."
"Teď?" žasl Langdon. "Je po půlnoci."
"Je pravda, že jste se měl dnes večer setkat se správcem z Louvru?"
Langdon se náhle začal cítit nesvůj. Po své přednášce se měl s váženým správcem Jacquesem Saunièrem sejít na nějakou tu sklenku, ale Saunière se neobjevil. "Ano. Jak to víte?"
"Našli jsme vaše jméno v jeho diáři."
"Doufám, že se nestalo nic vážného."
Policista si těžce povzdechl a škvírou ve dveřích podal Langdonovi snímek z polaroidu.
Langdon ztuhl, jakmile uviděl, co na něm je.
"Tento snímek byl pořízen před necelou hodinou. V Louvru."
Langdon zíral na bizarní obrázek a prvotní záchvěv odporu pomalu ustupoval. Místo něho se v něm zvedala vlna zlosti. "Kdo to mohl udělat?"
"Doufali jsme, že byste nám přesně tuto otázku mohl pomoci zodpovědět. Když uvážíme vaše vědomosti o symbolech a to, že jste se měli setkat..."
Langdon stále nemohl odtrhnout oči od fotografie, kterou držel v ruce, a pocítil neurčitý strach. Obrázek byl příšerný a hluboce podivný, vyvolával zneklidňující dojem jakéhosi déjà-vu. Víc než před rokem Langdon obdržel fotografii těla spolu s podobnou žádostí o pomoc. O čtyřiadvacet hodin později ve Vatikánu téměř přišel o život. Tento snímek byl naprosto odlišný, a přece na něm bylo něco povědomého.
Policista se podíval na hodinky. "Můj kapitán vás očekává, pane."
Langdon ho sotva slyšel. Očima se vpíjel do obrázku. "Ten symbol tady, a to, jak podivně je to tělo..."
"Naaranžováno?" pomohl mu policista.
Langdon přikývl a projel jím chlad. "Neumím si představit, kdo může tohle udělat jinému člověku."
Policista vypadal zachmuřeně. "Vy to nechápete, pane Langdone. To, co vidíte na té fotografii..." Odmlčel se. "Monsieur Saunière si to udělal sám."

   
Copyright © 2017 Knihovna Sokolov. All Rights Reserved.
Joomla! is Free Software released under the GNU General Public License.