Literární hádanka na duben

Výherkyně ceny za dubnovou hádanku




Vítězkou  dubnové  literární  hádanky  je  paní  Hana  Nováková.  Gratulujeme
a její cena je dárkový balíček z Avonu, který do soutěže věnovala Bc. Michaela
Hadačová, AVON Cosmetics, spol.s r.o.

Kdo si chce zahádat mimo soutěž, z které knihy je tato ukázka, ať prozatím nekliká na tuto správnou odpověď.

Minul týden, ale od pana Rochestera nepřicházely zprávy; uplynulo deset dní, a stále se nevracel. Paní Fairfaxová řekla, že by ji vůbec nepřekvapilo, kdyby odjel z Lučin rovnou do Londýna a odtamtud na pevninu a kdyby se v Thornfieldu neukázal třeba celý rok - vždyť se stalo už dost často, že takhle najednou a nečekané zmizel. Když jsem to slyšela, pocítila jsem podivné mrazení a svírání u srdce, a dokonce jsem se ani neubránila bolestnému zklamání. Vzala jsem však rozum do hrsti, rozpomněla jsem se na své zásady, rázně jsem volala své pocity k pořádku a kupodivu se mi dost brzy podařilo překonat tu bludnou představu - vyvrátit mylný názor, že by počínání pana Rochestera mohlo z toho či onoho důvodu nějak souviset s mými životními zájmy. Ale nepřipomínala jsem si poníženě a otrocky své podřízené postaveni vůči němu - naopak, řekla jsem si zkrátka:
"Vždyť nemáš s pánem z Thornfieldu nic společného než to, že si tě platí jako učitelku své schovanky a že jsi mu vděčná, poněvadž se k tobě chová uctivě a vlídně, ale máš plné právo takové chování očekávat, jestliže dobře konáš svou povinnost. Ujišťuji tě, je to jediný vztah mezi vámi dvěma. který on bere vážně - nedělej si z něho tedy předmět svých něžných a vášnivých citů, kterými se jen trýzníš. Společensky mu nejsi rovna - nezapomínej na své postavení, buď hrdá a neplýtvej tak opravdovou láskou a duševními i tělesnými silami, když se tě o to nikdo neprosí, a naopak o to ani nestojí."
Věnovala jsem se klidně dál svému každodennímu zaměstnání, ale každou chvíli mi v mozku vytanuly nějaké nejasné nápady a důvody, proč bych měla ze Thornfieldu odejít. Bezděky jsem si sestavovala text inzerátů a odhadovala jsem možnosti, zda by se mi podařilo nalézt nějaké nové místo. Takové myšlenky jsem nepokládala za nutné zahánět - nechávala jsem je klíčit, snad se z nich jednou něco vyklube.
Pan Rochester už byl pryč déle než čtrnáct dni a najednou paní Fairfaxová dostala poštou dopis.
"Je od pána," řekla, jakmile se podívala na adresu. "Teď se snad dozvíme, máme-li čekat, že se vrátí, nebo ne."
Zatímco zapečetěný dopis otvírala a četla, pila jsem kávu (pravě jsme snídaly) - byla horká, čemuž jsem přičítala ohnivý ruměnec, který mi najednou stoupl do obličeje, Proč se mi třese ruka a proč jsem si nechtíc vylila půl obsahu šálku na talířek, o tom jsem raději nepřemýšlela.
"Nu, někdy si myslím, že vedeme až příliš klidný život, ale teď tady bude možná hodně rušno, aspoň nějaký čas," řekla pani Fairfaxová a stále si držela dopis před brýlemi.
Než jsem si dovolila požádat o vysvětlení, zavázala jsem Adélce tkaničky u zástěrky, které se náhodou uvolnily; pak jsem jí ještě podala housku, dolila hrneček mlékem a teprve potom jsem řekla lhostejně:
"Copak se pan Rochester už brzy vrátí?"
"Ano - píše, že za tři dny, to znamená ve čtvrtek - a dokonce ne sám. Ani nevím, kolik těch vznešených lidí z Lučin přijede s ním: píše, abych připravila všechny nejlepší hostinské pokoje a dala uklidit knihovnu a salony. Mám si také opatřit pomocnice do kuchyně, třeba v Millcote z hostince U krále Jiřího, nebo zkrátka kde se dá. Dámy si vezmou s sebou komorné a pánové komorníky, takže budeme mít dům úplně obsazený." Paní Fairfaxová honem dopila kávu a odešla, aby se pustila do práce.
Tři dny byl v domě velký shon a ruch, jak předpověděla. Myslila jsem si, že všechny pokoje v Tbornfieldu jsou báječně čisté a krásně uklizené, ale patrně jsem se mýlila. Musely být přivolány na pomoc tři ženy, a takového drhnutí, kartáčování, mytí tapet a klepání koberců, takového oprašování a převěšováni obrazů, leštění zrcadel a lustrů, zatápění v hostinských pokojích, větrání přikrývek a prachových peřin u krbů, jsem jakživa nebyla svědkem, předtím ani potom. Adélka z toho byla celá divá - přípravy k návštěvě tolika hostí, kteří měli už brzy přijet, ji zřejmě nesmírně vzrušily. Chtěla, aby jí Sofie prohlédla všechny její "toilettes", jak říkala svým šatečkám, aby jí trochu přešila ty, které jsou "passées", a provětrala a přežehlila ty nové. Sama pořád jen skotačila v předních pokojích, skákala po postelích a válela se na hromadách žíněnek, podhlavníků a podušek před krby, v nichž praskal obrovský oheň. Byla osvobozena od školních povinností, protože paní Fairfaxová zapřáhla do práce i mne a měla jsem celý den co dělat ve špižírně, kde jsem pomáhala (nebo překážela) jí a kuchařce - učila jsem se dělat piškotové těsto, sýrové kuličky a francouzské pečivo, nakládat zvěřinu a zdobit mísy se zákusky.